Portugalská kytara: Moderní loutna

Kytara má zdánlivě nekonečný počet inkarnací, bezpochyby díky nástrojům dlouhé historii a široké geografické použití. Jedním z takových inkarnace je portugalská kytara, drnkací nástroj s dvanácti řetězců navlečených v šesti kurzech dvou řetězců každý. Přístroj je znatelně menší než standardní klasickou kytaru, má rozlišovací tuning mechanismus (o tom více později) a jeho tělo je kulatý, nebo "hruška-tvaru". Tyto vlastnosti mají co do činění s tím, že portugalské kytary je vlastně loutnu, blízký příbuzný s kytarou. Loutna byla velmi populární nástroj v Evropě v období renesance, oceněný za svou relativně levnou cenu a snadné hry. Specifické loutna, anglicky "kytara" je myšlenka být přímý předchůdce moderních portugalské kytary.

Portugalské kytary jako takové lze vystopovat až do počátku 19. století. V průběhu tohoto století byl nástroj vyrobený v různých tvarech a velikostech v souladu s regionálními estetické preference. To nebylo až do první poloviny 20. století, které portugalské kytary byly standardizovány. V té době byl nástroj rafinovaný do dvou odlišných modelů: Lisboa kytaru a kytaru Coimbra. Tyto dvě verze portugalské kytary jsou ještě v použití dnes, a to jak zachovat celkový vzhled starších nástrojů.

Zatímco oba typy portugalské kytary jsou nepochybně varianty téhož nástroje, z nichž každá má jisté nezaměnitelné vlastnosti. Lisboa má větší rezonanční a vždy má scroll-formoval vřeteník. Coimbra, na druhé straně, má-kapkovitého tvaru vřeteník, užší krk a menší řetězce mezery. Lisboa obvykle má rozsah 440 mm a zvonek-jako zvuk, Coimbra má průměr stupnice 480 mm a zvýrazněna basů v souladu s jeho větším měřítku.

Hrát na kytaru portugalština, hudebník využívá metodu fingerpicking během něhož jsou použity pouze nehty, tělo prsty nikdy nepřijde do styku s řetězci. V moderní době, ve snaze zachránit své nehty, umělci obvykle používají fingerpicks, které mohou být připojeny ke koncům prstů. Tyto fingerpicks jsou nejčastěji plastové, i když skořápka ohrožených želvy kdysi populární a tyto výběry lze stále nalézt. Hudebník používá pouze palcem a ukazováčkem, ostatní prsty odpočívá pod struny a proti rezonanční. Fingerpicking technika portugalské kytary, se nazývá "dedillo" nebo "dedilho", který ostře překládá se jako "důkladně znát." V této souvislosti lze vyvozovat, že řetězec je drnkací důkladně.

Portugalská kytara je nejčastěji spojena s fado, portugalského hudebního žánru, který lze vystopovat až 1820, což bylo přibližně stejné době, kytara portugalské stal se populární. Stejně jako jeho nástroj, fado je možné rozdělit do dvou odrůd, Lisboa a Coimbra. Bývalá styl je více populární na dva, ale ten je považován za jemnější. Fado, který překládá hrubě jako "osud", je žalostný hudebnímu žánru, jehož předmětem je často nostalgii. Fado představení vždy užívat hudbu portugalské kytary.